Barzoj

Standard

F.C.I.-Standard č. 193 / 22.11.2006 / D, GB

BARZOJ – RUSKÝ CHRT (Russkaya Psovaya Borzaya)

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25.10.2006.

POUŽITÍ:
lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing.

Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE:

 Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv.
Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Peršinskaja ochota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší.
U fen jsou obě výšky stejné.
Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla.
Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky.
Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

HLAVA:
suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.

MOZKOVNA:
Lebka: úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá.
Stop: velmi málo vyznačen.

KRK:
dlouhý, suchý; se strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

OCAS:
srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
Stehno: dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
Holeň a lýtko: dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
Zadní nadprstí: ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
TLAPKY: suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.

KŮŽE:
 vláčná, pružná. 

OSRSTĚNÍ:
hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá. 

BARVA SRSTI:
kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoliv odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, »kalhoty« a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Chování / charakter (povaha):
· agresivita nebo přílišná bázlivost.

Chrup:
· předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus).
· chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelisti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu.
· Chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti.

Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Seznámení s barzojem
Tato vznešená, starodávná rasa se jménem Barzoj je aristokratem psího světa. Mnoha lidmi je považován za nejkrásnějšího a nejchytřejšího z rodu "sighthound. Výraz "sighthound je používán pro lovecké a honící psy nebo psy, kteří závisí na svém zraku při honbě zvěře na velkou vzdálenost. Barzoj je známý svou rychlostí a svižností při lovu např. vlků, lišek nebo kojotů.

Vzhled Barzoje
Všichni chrti se sobě navzájem podobají, avšak Barzojové jsou trochu větší a silnější než ostatní chrti a také mají dlouhou srst. Jejich výhodou je, že mohou být jak lovci, tak velice příjemní a čistotní domácí mazlíčci.
Jelikož jsou Barzojové jednou z nejvyšších psích ras, není neobvyklé vidět Barzoje, který dosahuje až 90 cm v kohoutku. Jejich zjev je zcela impozantní, propojuje se v nich hbitost a zároveň obrovská síla svalů.
Nejvíce na vás u Barzoje zapůsobí jeho srst, která je dlouhá (vlnitá nebo kudrnatá) a působí hedvábným dojmem. Na výstavách se připouští všechny barvy srsti, přičemž nejobvyklejší je bílá nebo krémová s červenými, černými, zlatými a šedými znaky. Příležitostně se objeví jednobarevná srst (většinou černá nebo červená) s bílými znaky na krku, hrudi a ocasu. V Rusku bývalo zvykem gentlemanů mít na jednom vodítku tři bílé psy, protože převládal názor, že barzojové by měli být bílí.
Přestože velcí, barzojové jsou jemní, důvěřiví a nejspokojenější, když jsou považováni za členy rodiny. Jsou velice majetničtí, chrání si domov a rodinu a žárlivě střeží ty, které milují. Potřebují a hledají náklonnost rodiny a jsou známy svým šetrným a jemným zacházením s dětmi.

Dispozice Barzoje
Když přijde na dispozice, je Barzoj absolutně úžasný. Vypadá, jako že všemu, co mu řeknete, rozumí, a nejvíce ze všeho miluje být co nejblíže svému pánovi. Má unikátní způsob pozdravu když má velkou radost, nakrčí nos a vycení zuby, takže vypadá, jako když se opravdu směje. Barzoj se velmi dobře snáší se psy svého plemene, dokonce si mezi Barzoji vytváří blízké přátele. Barzojové jsou většinou viděni ve dvou a také na fotkách a obrazech jsou obvykle v páru. Velmi často se stává, že ten, kdo má jednoho Barzoje si ho zamiluje natolik, že chce dalšího. Není ale nutné chovat více než jednoho Barzoje - jestliže ho zahrnete láskou a pozorností, je šťastný, i když je jediný pes rodiny. Zájemce hledající štěně může mít obavy ze psa, který byl chován k lovu vlků, ale i barzoj, který má možnost lovit, je v přítomnosti lidí velice milý a klidný.

Historie Barzoje
Lovečtí psi existují po mnoha staletí. Je to dokázáno kresbami na starodávných náhrobcích a na monumentech v Egyptě, na kterých se obrazy psů velice podobají dnešním sighthoundům. Lov nebyl zpočátku považován za sport, ale nutnost, protože na loveckých psech závisel přísun potravy pro lidi. Jak se člověk vyvíjel, přestával psy k lovu potřebovat. Lovečtí a honící psi nezanikli pouze díky tomu, že lov se stal populárním sportem králů.
Na přesném původu Barzojů se historici a chovatelé nemohou shodnout. Z první doložené písemnosti vyplývá, že první standart Barzoje byl formulován roku 1650 a blízce se podobal dnešnímu. Barzoj se vyvinul zkřížením dvou nejstarších ruských psů. První rasa byla velká, krásná a hlavně prvotřídní v honbě zajíců. Druhá rasa, silnější s vlnitou srstí, byla používána k lovu vlků a jelenů. Zkřížením těchto dvou plemen vznikl originální Barzoj.
Nejpopulárnější sport ruské šlechty v 17. století byl lov jelenů a vlků. Vlk byl považován za nejprestižnější kořist, a tak mohli Barzojové neomezeně využívat svých schopností hbitosti, síly a odvahy. U ruské šlechty byl nejvíce obdivován a znám Grand Duke Nikolai Nikolaivitch, který měl rozsáhlé kotce plné Barzojů, a který v roce 1887 koupil známou "Perchinu", se kterou založil jednu z nejčistších chovných linií - Perchina Barzoj.
Grand Duke měl jeden čas ve svých kotcích až 150 - 160 barzojů. Při lovu měl na vodítku tři Barzoje, kteří k sobě ladili barvou i výškou (vždy 2 psi a 1 fena). Dva z tria dohonili vlka, tzv. ho přišpendlili k zemi a pevně stiskli za ušima. Třetí Barzoj držel vlka pod krkem dokud nepřijel lovec a vlka nespoutal. Nejlepší chycení vlci byli ponecháni naživu a používáni při trénování mladých psů v umění honu. Díky hbitosti, výdrži, odvaze, umění honit, chytat a udržet svou kořist byli Barzojové vysoce ceněni. Bylo nezdvořilé, a tudíž u šlechty nepřípustné Barzoje prodat, ale občas byl prezentován jako dar jinému členu šlechty. Tak učinil i car Nicholas II. z Ruska, který dal roku 1895 Barzoje darem princezně z Walesu (později Královna Alexandra).
Začátkem roku 1860 chovala a vystavovala britská královská rodina (včetně princezny z Walesu a vévodkyně z Newcastlu) Barzoje, které jim představila ruská šlechta. První Barzoj vystavený na Britské výstavě psů byl roku 1863 pes "Sultán" - majetek vévodkyně z Newcastlu -, který byl vyšlechtěn princem Charlesem z Pruska. Po ruské revoluci bylo mnoho chovných stanic přinuceno vzdát se svých krásných Barzojů, z nichž většina našla domov v Anglii a jiných evropských zemích.
V roce 1892 byl založen Anglický klub Barzojů. Mezi první propagátory této rasy v Anglii patřil i Sir Wellesley. Prezentoval se se psem pojmenovaným po carovi Krillutt". Vystavením svého psa napomohl Wellesley tomu, že Barzoj se stal módním plemenem a tato móda se rozšířila i do Kanady a Spojených Států.
V roce 1890 dovezl William Wade z Hultonu prvního Barzoje do Ameriky. V polovině 90. let 18. století dovezl Steman Hands z Bostonu (Massachusetts) několik psů přímo z Ruska - stejně jako Joseph B. Thomas, jehož Barzojové pocházeli ze slavného "Perchina" a "Woronzova" chovu. V roce 1893 měl Americký klub všech plemen psů zaregistrován 8 ruských chrtů (vlkodavů). Několik nadšených chovatelů utvořilo r. 1903 klub známý po názvem Americký klub ruských vlkodavů. Tento klub vytvořil standard kvality Barzoje, který je od roku 1900 uznáván všemi chovateli, vystavovateli a posuzovateli na výstavách. V roce 1936 byl název klubu oficiálně změněn na Barzoj, čímž se Amerika sjednotila s evropskými chovatelskými kluby.
Barzojové byli velmi populární ve 20. letech našeho století, mnoho filmových hvězd bylo jejich hrdými vlastníky. Ještě dnes můžete Barzoje vidět na filmovém plátně, fotkách a obrazech. Jejich chov je stále relativně ojedinělý, přesto popularita Barzoje stoupá a přibývá lidí, kteří dovedou ocenit jeho kvality.

Barzoj dnešních dnů
Ze století na století dědili Barzojové lovecké instinkty a ty jim proto zůstávají dodnes. Díky svým přirozeným schopnostem lovit jsou výbornými pomocníky rančerů ve Spojených Státech a Kanadě, kde Barzoje používají k lovu kojotů (jediný Barzoj je schopen během chvíle polapit a zabít kojota).
Barzojové jsou dnes představováni po celém světe hlavně jako výstavní psi, kteří nikdy nezklamou a vždy vytvoří pro diváky skvělou show. Na výstavách patří mezi nejtišší,nejklidnější a nejdůstojnější psi, jež uvidíte. V Rusku jsou stále Barzojové ceněni jako lovečtí psi. Každý majitel Barzoje se musí před výstavou prokázat certifikátem potvrzujícím psovi jeho lovecké schopnosti. Pak teprve může být Barzoj přijat na výstavu.

Jak se starat o barzoje

Každý barzoj by měl mít vykartáčovanou čistou srst, krátké drápky a čisté zuby.

Kartáčování bychom měli provádět alespoň jednou týdně. Když pes líná budeme muset použít kartáč častěji, abychom zabránili tvorbě pučků. Pokud se už nějaký smotek v srsti vytvořil, je lepší ho jemně rozmotat v prstech než se ho snažit rozčesat. Při kartáčování nejprve sledujeme růst chlupu a češeme podle něj, později pročesáváme srst tak, abychom dosáhli i na všechny vrstvy podsady. Po důkladném prokartáčování můžeme hřebenem nebo znovu kartáčem načesat srst správným směrem (jak ukazuje obrázek).

Koupání by nemělo být příliš časté. Před tím než psa namočíme je dobré ho vyčesat, voda pak snáze proniká k podsadě. Zásadně používáme šampony určené pro psí srst, které mají vyvážené pH (na našem trhu je k dostání široká paleta psí kosmetiky např. Khara nebo KW, osobně se mi osvědčil) především proteinové šampony). Vmasírujeme po směru růstu chlupů, je to k srsti šetrnější než krouživé pohyby. Dále můžeme použít kondicionér, ten je zvláště vhodný pro psy častěji koupané nebo ty, kteří se často účastní výstav. Nejdůležitější je, abychom ze srsti vymyli zbytků šamponu a kondicionéru. Po koupeli srst vysušíme ručníkem, nebo fénem, ale při sušení srst nezapomeneme srst kartáčovat ve správném směru, aby i po doschnutí byla na správných místech.

Drápky by měly být vždy krátké, pokud si je pes sám neobrušuje, je potřeba mu je zastřihnout kleštičkami. Vždy ale zastřiháváme jen špičky drápků, tedy tu část, kam nezasahují nervy a žilky. Pokud má pes bílé drápky, pak je snadno rozpoznatelná necitlivá světla špička.

Čištění zubů je to procedura, na kterou si ještě asi většina z nás úplně nezvykla. Čištění bychom měli provádět jednou týdně se speciálním kartáčkem pro psy, měl by být měkký, protože dásně můžeme snadno zranit. Větší pozornost je třeba věnovat pastě. Je jasné, "ze asi jen těžko přesvědčíme psa, aby pastu nepolykal. Proto pasty určené pro lidskou klientelu se nehodí. Psí pasty jsou většinou dražší, ale máme jistotu, že nezpůsobí nepříjemný průjem. I když se chrupu psa věnujeme každý týden, je zapotřebí čas od času navštívit veterináře a nechat odstranit zubní kámen ultrazvukem popř. mechanicky. Předejdeme tak nemocnění dásní a tím také předčasnému vypadávání zubů.

Chovatelské stanice

Zdroje: